Petr Veliký hrozbou pro Ameriku

Carlos Alberto Montaner

Na Českou republiku vychází předsednictví Evropské Unii ve chvíli, kdy se nad světem vznáší nová verze studené války a  zejména v Latinské Americe  začíná nabírat na síle.

Zatímco píši tyto řádky, jaderný křižník Petr Veliký  pluje směrem k Latinské Americe v čele flotily, složené ze čtyř mohutných lodí.  Ruským válečným lodím už se  nedávají jména po hrdinných soudruzích, ale po osobnostech z carských dob. Mají se k nim připojit lodě venezuelského námořnictva, aby pak všechny provedly společné manévry. Moskva má v úmyslu zúčtovat s Washingtonem za jeho podporu Gruzii a nezávislosti Kosova.

Petr Veliký  je největší atomový křižník planety. Veze raketomety. Je jich třicet dva a  některé z nich  by dokázaly rozmetat na prach středně velkou vesnici. Historie  jména  této lodi je tak trochu odrazem dějin dnešního rozkolísaného Ruska. Stavbu velelodi nařídil v roce 1986 Michail Gorbačov  a  na počest svého  nedávno zesnulého poradce, bývalého šéfa KGB a premiéra ji pojmenoval Jurij Andropov. Křižník byl ale dokončen za éry Borise Jelcina, v roce 1996, a nakonec ho pojmenovali  Petr I. Veliký.

Pro Vladimira Putina, který je nadále tím, kdo v Rusku rozhoduje, je  loď provokativně  brázdící vody kolem Ameriky pod ruskou vlajkou a jménem jedné z jím nejobdivovanějších osob  na boku velmi šťastnou shodou okolností. Putin má  portrét  Petra Velikého ve své pracovně a je hodně pravděpodobné, že pro něj představuje jeden z hlavních zdrojů inspirace. Koneckonců - právě tento monarcha se rozhodl napodobovat ve všem západ, aby ho přemohl. Od Holanďanů se naučil stavět lodě, své vojsko přebudoval podle německého vzoru, aby mohl čelit Švédům, Polákům a Turkům. Umínil si – a také toho dosáhl – že Rusko bude evropskou mocností. Ba co víc, že bude i mocností americkou; na jeho rozkaz pronikla Ruská Armáda, vedená Vitusem Beringgem, do země Sarah Palinové a započala tak pomalou a nepokojnou okupaci ohromného aljašského teritoria, které Moskva nakonec v roce 1867 prodala vládě Andrewa Johnsona ze stejných pohnutek jako Napoleon Louisianu Jeffersonovi. Aby zabránili Angličanům v zabrání tohoto území.

To samé chce provést Putin. Kdokoliv nakonec získá ve Spojených státech post prezidenta, stejně jako ti, kdo se střídají v  řízení osudů Evropské Unie, musí čelit této nebezpečné realitě: Rusko se zatvrzele chce stát mocenským centrem, které se chce, stejně jako za Petra Velikého, podobat západu, ale jen aby mu čelilo, nikoliv aby s ním spolupracovalo. K tomu se připojuje další nepohodlný aspekt. Jestliže strategické cíle jsou stejné jako v případě krutého cara, taktiku a modus operandi určenou k dosažení vytyčeného pak  cíle vyvinul Kreml v průběhu 20. století. Základem byl Komintern založený Leninem pro nábor sympatizantů marxizmu, určených k mezinárodnímu boji na všech možných frontách.

 A tady vstupuje do hry Hugo Chávez, jehož politický projekt (navržený s delirickou podporou umírajícího Fidela Castra) je ve své nejhlubší podstatě také protizápadní. Chávez  je přesvědčen, že v Moskvě nalezl perfektního spojence, který mu bude krýt záda, zatím co bude společně se svými satelity – prozatím jsou to Evo Morales, Daniel Ortega a Rafael Correa- budovat Socializmus 21. století a paktovat se s jakýmkoliv režimem s podobným, protizápadním nábojem, lhostejno, zda jde o islámskou teokracii v Iránu nebo marxisticko-leninistický blázinec jako v Severní Koreji, jelikož to, co je pojí není ideologická koherence, ale nenávist k společnému nepříteli, kterého se rozhodli zničit.

Ze strany Spojených států a Evropské Unie by byla velká nezodpovědnost neuskutečnit  vážnou rozpravu o této nové hrozbě a jejích možných implikacích. Od Kubánské raketové krize v říjnu 1962 jsme nikdy nestáli tak blízko vypuknutí třetí světové války. Je možné, že by se ještě dala zažehnat studená válka s Moskvou, ale to by nejdříve západ musel pochopit nebezpečí, které se začíná rodit a vyvinout proti němu společnou obranu. Můžeme se na Cháveze dívat jako na groteskní postavičku, která utekla z cirkusu, ale se zásobou miliard petrodolarů a na přídi ruského křižníku se z něj stává velmi nebezpečné stvoření. Ignorovat tato fakta znamená zahrávat si s národní bezpečností.

Možná bude pro Prahu velkým úkolem po dobu v čele EU právě tohle: vytvořit podmínky k posílení bezpečnosti ve světě a dát všem spojencům najevo, že to, co se děje v Latinské Americe se týká také celého západu.

October 9, 2008

Print this page